72043   Supermarine Seafire Mk.III

72043 - product detail - click to image to close window


Česky:

Válka zastihla Fleet Air Arm v těžké situaci, v prvoliniové službě mohla využit stíhací Blackbum Roc, střemhlavé Blackburn Skua, torpédové Fairey Swordfish a stíhací Gloster Sea Gladiator. Všechny typy však zaostávaly za letadly protivníka, a to zejména v rychlosti. Admiralita se proto zhlédla v nových stíhačkách RAF a již koncem roku 1939 zjišťovala u firmy Supermarine, zda by Spitfire Mk.I mohl být upraven pro službu na letadlových lodích. J.Smith předložil projekt Typu 338 s motorem Griffon, křídly sklápěnými podél boků trupu a záchytným hákem, Ministerstvo letectví ho však nepřijalo. Teprve začátkem roku 1941 ministerstvo uvolnilo pro Navy 48 sériových Spitfirů Mk.VB a u Vickersů se začalo s nezbytnými úpravami. Prototyp BL676 se zesílenou trupovou skořepinou a záchytným hákem typu A byl v lednu 1942 úspěšně testován na palubě HMS Illustrious. Do standardu BL676, tedy Seafire Mk.IB, bylo konvertováno 166 strojů. Začátkem roku 1943 bylo u Westlandu a v Cunliffe Owen vyrobeno dalších 372 Seafire IIC (Type 357). Měly závěsné body pro lana katapultu, zesílený hlavní podélník trupu, okolí dvířek radiostanice a některé trupové přepážky, křídlo s výzbrojí C bylo stále nesklopné. Toto omezení pro palubní službu bylo vyřešeno definitivně až u Typu 358, Seafire Mk.III. Jeho prototyp dostal v říjnu 1942 upravený hlavní nosník křídla se závěsem na horní pásnici, kolem něhož se vnější část křídla, za šachtou podvozku, zvedala mechanicky nahoru, koncové oblouky křídla se ještě sklápěly dolů. Výzbroj zůstala typu C se dvěma kanóny Hispano Mk.V s pásovými podavači a čtyřmi kulomety ráže 7,62, pod křídlem a pod trupem byl pumový závěsník. Seafire III poháněly Merliny 55/55M se čtyřlistou vrtulí Rotol, výfuky byly vyvedeny do 6 samostatných trubic. Většina "III" byla vybavena prachovými filtry Aero-Vee na vstupu vzduchu. Od října 1943 do března 1945 bylo vyrobeno celkem 1250 Seafire III, a kromě FAA sloužily také u letectva Irské republiky a francouzského námořnictva.

English:

At the outbreak of war the Fleet Air Arm was in difficult situation, with its first-line squadrons only operating the Blackburn Roc fighters, the Blackburn Skua dive-bombers, the Fairey Swordfish torpedo aircraft and the Gloster Sea Gladiator biplanes fighters. All these types of aircraft were fairly inferior to those of the enemy, especially as far as the speed was concerned. The Admiralty became fond of the new RAF fighters and as early as 1939 Supermarine had been asked to adapt their Spitfire Mk.I for service aboard aircraft carriers. At first, Griffon-powered version, the Type 338, equipped with arrester hook and featuring folding wings alongside the fuselage was proposed by J.Smith, but this design was not accepted by the Air Ministry. It was not until early 1941, when 48 Spitfire Mk.VBs were allocated to the Royal Navy and necessary modifications were carried out by Vickers. A prototype, BL676, with a strengthened fuselage and an A-frame arrester hook was successfully tested aboard HMS Illustrious in January 1942. A total of 166 aircraft were modified to BL676 standard, thus becoming Seafire Mk.IBs. During the first months of 1943, another 372 Seafire IIC aircraft (Type 357) were produced by Westland and Cunliffe Owen. Their airframes, some fuselage bulkheads and around radio equipment bays were reinforced, while the fuselage was fitted with catapult spools. A fixed C-type wing was provided. Deck-handling and carrier operation was eventually improved with the introduction of the Type 358, the Seafire Mk.III. Its prototype was fitted, in October 1942, with modified wing main spar with hinges for manually-folding outer sections, which could swung upwards just outside the wheel wells: the wing tips folded downwards. The type "C" wing armament with two belt-fed Hispano Mk.V cannons, was retained while bomb carriers could be mounted below the wings and fuselage. The Seafire III was powered by Merlin 55/55M engine turning four-blades Rotol propeller and exhausting through six ejector manifolds on each side. The majority of Mark III aeroplanes were equipped with Aero-Vee tropical filter in the engine air intake. Between October 1943 and March 1945 a total of 1,250 Seafire Mk.IIIs had been built: except the FAA units they also served with the Irish Air Corps and the French Navy.

Technická data a výkony:

Rozpětí křídla: 11,23 m
Délka trupu: 9,21 m
Nosná plocha: 22,51 m2
Maximální rychlost: 566 km.h-1
Dostup: 10 309 m
Dolet: 1 176 km

Technical specificatons an performances:

Wing span: 11,23 m
Fuselage length: 9,21 m
Wing area: 22,51 m2
Maximum speed: 566 km.h-1
Ceiling: 10,309 m
Range: 1,176 km

 

MADE IN CZECH REPUBLIC